Paříž

Chuť do cestování a poznávání mnou nenavštívených míst mne neopustila ani v roce 2010. Když se navíc v tisku objevila informace o nově zavedené lince společnosti easyJet Airline mezi Prahou a pařížským letištěm Charlese de Gaulla, neváhal jsem a letenky na cestu CDG-PRG zakoupil. Pro cestu do Paříže, hlavního města země galského kohouta, jsem totiž já a má přítelkyně využili z časových důvodů let společnosti Wizzair, který spojuje Prahu a městečko Beauvais nedaleko Paříže. Náš krátký výlet se uskutečnil v období od 11. do 13. dubna, tedy krátce před velkým omezením letecké dopravy z důvodu erupce islandské sopky.
Těm z vás, kteří budete v budoucnu plánovat podobný výlet s použitím nízkonákladových dopravců doporučuji časově ještě zajímavější možnost :

- tam v 6:00 PRG-BVA s Wizzair nebo se SmartWings přímo na CDG, zpět v 21:20 z CDG-PRG se SmartWings. Společnost easyJet nemá tak výhodné časové spojení, když linku mezi Prahou a Paříží léta odpoledne. Cenově a časově nejvýhodnější jsou různé kombinace těchto společností.

Přítelkyně a já jsem se tedy dostavili na pražské letiště 11. dubna kolem 5. hodiny ráno a jelikož jsme měli pouze příruční zavazadla a palubní vstupenky vytisknuté již z domova, pokračovali jsem přes bezpečnostní kontrolu v Terminálu 2 přímo do gate. Více podrobností o letu do Paříže a zpět naleznete v sekci Reporty z cest, v této části se totiž věnuji spíše popisu našeho pobytu v Paříži.

Paříž patří bezpochyby mezi nejkrášnější města světa a v rámci Evropy zaujímá čestné místo v trojici měst, která jsou na starém kontinentu turisticky nejnavštěvovanější - Londýn, Paříž, Řím.

Po příletu na mini letiště (kromě letadla Wizzair se sem vešlo ještě letadlo Ryanairu), hrdě označované jako Paris-Beauvas, jsme si asi za 15 euro koupili jednosměrné lístky na autobus do centra Paříže. Cesta trvá více než hodinu, ale můžete během ní poprvé poznávat okolí Paříže. Asi dvě hodiny po příletu jsme se dostali do našeho hotelu (hostelu:-), který popisuji zde. Jedná se skutečně o hostel v pravém slova smyslu, ale pro studenty, kteří chtějí navštívit město jen na pár je vcelku ideální. Nachází se asi 5 minut od proslulého podniku Moulin Rouge a přímo pod bazilikou Sacré-Couer. V jeho okolí se nachází i mnoho restaruací, supermarketů a také "bordelů":-) (mimochodem pro cestování MHD v Paříži je dobré si zakoupit tzv. Carnet, tedy několik jízdenek, které vyjdou levnějši, než kdybyste si je kupovali zvlášť)


Moulin Rouge (Ziddler's song from Moulin Rouge)

Poté co jsme v hotelu vyřídili nezbytné formality a uložili si zavazadla do místnosti k tomu určené (do pokoje jsme ještě nemohli, jelikož jsme dorazili brzo), vypravili jsme se na první velký výlet přímo do Versailles...Cesta z hotelu, ke které můžete využít pařížské metro a příměstské vlaky RER trvá něco kolem hodiny. Nám navíc chvíli trvalo, než jsme se zorientovali v systému pařížské dopravy. (k cestě do Versailles využijte žlutou linku RER C)

Když vystoupíte v nedalekém Versailles na nádraží, společně s mnoha turisty se vydáte vstříc něčemu, co překoná i vaše největší a nejneuvěřitelnější představy o tomto slavném místě. V zámku se zrcadlý celá Francie. Už z prvního pohledu také pochopíte co skutečně ve své době prováděl svým hladovějícím poddaným král Slunce Ludvík XIV. V době, kdy celá Francie hladověla, vybudoval v okolí zámku obrovské reprezentativní zahrady, ve kterých pořádal honosné rauty pro své dvořany. Samotné městečko Versailles se nachází asi 20 kilometrů od francouzské metropole a v současné době v něm žije asi 100 tis. obyvatel. Svoji slávu začalo získávat až v 17. století za vlády Ludvíka III.

I nás první pohled na Versailles ohromil. Když projdete kolem autobusového parkoviště a skrz bránu, naleznete se na Královském nádvoří (Cour Royal), kde se musíte zařadit do velmi dlouhé fronty na lístky (je dobré vědět, že studenti ze zemí EU do věku 25 (nebo 26 let) mají vstup zdarma a nemusejí čekat, u vchodu se stačí prokázat platným dokladem (pas, občanský průkaz, možná i ISIC) a bezproblémů vás pustí. Této možnosti jsme využili i my a po průchodem bezpečnostními rámy jsme se ocitly za další branou na Mramorovém nádvoří (Cour de Marbre) a pak už jsme spolu s proudem turistů putovali po přesně vymezené prohlídkové trasy.


krásné sochy a krásné obrazy, to je Versailles (a taky mnoho turistů)

Hned na úvod vás zaujme Královská kaple a poté se už můžete kochat spoustou krásných obrazů, soch a sálů. Skoro jsme si ukroutili hlavu:-) Avšak oproti českým zámkům, které jsem navštívil, mě tato prohlídka připadala trochu jiná, možná o něco "horší". Asi to je tím, že není organizovaná a turisté si zámkem procházejí sami bez průvodců (při jejich počtu by to ale ani nešlo).


známé osobnosti dějin Francie - kardinál Richelieu a král Ludvík XIV. (socha se nachází na Nádvoří ministrů - Cour des Ministres)

Když jsme strávili několik hodin prohlíkou krásných obrazů, soch a honosných místností (Zrcadlový sál - Galerie des Glaces), vydali jsme se do královských zahrad a dalších památek v okolí Versailles - zámečků Velký Trianon, Malý Trianon a Královniny vesnice.  Při prochádce parkem vás, stejně jako nás, může překvapit a potěšit dobová renesanční hudba, která nehraje "naživo", ale z umně schovaných reproduktorů. V případě, že budete unavení, můžete navíc využít služeb malých občerstvení, která jsou také schovaná v parku, anebo se můžete vyfotit u jedné z četných fontán. 


Zámeček Velký Trianon (Grand Trianon) byl vystavěn pro krále Ludvíka v roce 1687 v italském stylu. Jeho hlavním účelem bylo ochránit krále před dvorským životem.


 

Oproti tomu Malý Trianon (Petit Trianon) nechal Ludívk XV. vystavět pro svou milenku, která měla velký vliv na politické události, madame de Pompadour. Jeho následovník Ludvík XVI. tento objekt pak věnoval své manželce Marii Antoinettě, která jeho okolí nechala upravit v anglickém stylu. Za návštěvu stojí obě stavby, protože dokážou navodit opravdu dobovou atmosféru. 

Náš krátký výlet do francouzské (a mnohdy i světové) historie ještě neskončil. O pár minut chůze dál od Malého Trianonu, v krásném parku, se nachází Vesnička Marie Antoinetty (Le Hameau de Marie Antoinette). Tu nechala vybudovat výstřední manželka Ludvíka XVI., aby si zde krátila svou dlouhou chvíli hraním na venkovský život.

 

Po několikahodinové návštěvě celého zámeckého areálu, kterou jsem zde popsal pouze na několika řádcích, jsme se vydali zpět k zámku Versailles. K cestě jsme využili malého vláčku, který vás za pár eur doveze téměř až k hlavní bráně. Ještě než jsem došli k nádraží, v jednom z mnoha přilehlých obchodů se suvenýry jsme si koupili pár pohledů a nějaké občerstvení. 

Do hotelu jsme dorazili asi o hodinu později a unavení jsme se konečně mohli ubytovat. Pokoje byly zařízeny opravdu "spartánsky", ale na přepsání a odpočinek to stačí. (více o hotelu zde)

Internetové odkazy :

zámek Versailles (oficiální stránky) - http://www.chateauversailles.fr/homepage  

zámek Versailles (české stránky) - http://mesta.orbion.cz/pariz/versailles/

Hlavními "taháky" druhého dne byly tyto Eiffelova věž, Louvre, Arc de Triomphe a Mouline Rouge. Proto jsem vstali docela brzy ráno, abychom vše stihli a hlavně se k Eiffelovce dostali ještě v době, kdy zde není tolik turistů. Tento symbol města, který v době své dostavby byl pařížany nepochopen, se nad metropolí tyčí jako její ochránce, jako maják, díky kterému město zaručeně poznáte. Z dálky vypadá neuvěřitelně, ale když se dostanete blíž a spatříte tu obrovskou masu ocely, která se vypíná do mnoha metrové výše, budete nejspíš stejně ohromeni jako já. Pohled na vlastní oči opravdu nic nenahradí.

Tato pařížská dominanta byla vystavěna v letech 1887 až 1889 u příležitosti konání Světové výstavy a také u příležitosti stého výročí Francouzské revoluce a po několik následujících desetiletí (do roku 1930) si držela primát nejvyšší stavby světa. Její současná výška je 324 metrů. Jméno dostala podle svého konstruktéra Gustava Eiffela.

K Eiffelovce se můžete dostat z několika směrů, avšak dva z nich jsou nejlepší. První vede od Trocadéra přes most Pont d'Iena a druhá parkem Champ de Mars. Z obou směrů se vám věž ukáže z neuvěřitelných pohledů. Nejlepší je z jedním směrem přijít a druhým odcházet. Můžete se sem samozřejmě dostat i městským autobusem (linka 82 a 42), metrem (M6 a M9) či příměstským vlakem RER (linka C).

Třemi nohami věže jezdí výtahy, ve čtvrté jsou schody. Je důležité se rozmyslet, zda chcet až do posledního patra či hodláte navštívit pouze první dvě. O toho se odvíjí cena vstupenek a také délka fronty, kterou musíte vystát. V ní proběhne i malá bezpečnostní prohlídka, druhá vás čeká o pár metrů dále. My jsme si vybrali návstěvu první dvou pater, zakoupili lístky a vydali se po schodech na cestu. Je samozřejmě možné využít i výtahů, ale pro nás sportovce, to přece není problém:)
V první patře, které je 57 metrů na zemí je samozřejmě krásný výhled, ale také například zabávní okruh pro děti, prodejna suvenýrů a restaurace 58 Tour Eiffel. Strávili jsme zde pár minut a poté už opět šlapali po schodech do druhého patra.


Trocadéro - Champs de Mars

Patro č. 2 se nachází ve výšce 115 metrů. Fugnuje i jako nástupní místo pro cestu do nejvyššího patra (nachází se ve výšce 324 metrů a je zde i Eiffelova pracovna) a je zde také prodejna suvenýrů, ale i slavná restaurace Le Jules Verne, která obdržela jednu Michelinskou hvězdu. "Interiér" věže (nebo spíše 2. patra) mě však připadal velmi zašlý, trochu jako Hlavní nádraží v Praze před rekonstrukcí, včetně mnoha lidí. Všude byl velký počet turistů a když budete mít štěstí, předběhnete je i ve frotně, ve které vůbec nechcete čekat. Stejně jako my se tak dostanete do trapné situce, kdy na vás hledí mnoho párů očí a určitě si o vás myslí jen to nejlepší.

Po nějaké době, kdy už jsme byli příjemně unaveni pozorováním Paříže z ptačí perspektivi jsme se vydali na cestu dolů. Návštěvu tohoto pařížského symbolu mohu doporučit každému. Mě osobně se na celém městě líbila nejvíce a naprosto mně uchvátila svou mohutností. Když si navíc uvědomíte v jaké době byla stavěna a jakými prostředky...

Zajímavosti :

výška : 324 m
hmotnost : 10 000 tun
Osvětlení : 336 světlometů, každých 5 minut na začátku každé hodiny po setmění do 1 hodiny ráno blíká dalších 20 000 žárovek
Barva : každých 7 let se věž natírá, spotřebuje se při tom 60 tun barvy
Schody : do 2. patra vede 704 schodů, z 2. do 3. patra pak turisty vyveze výtah

Internetové odkazy :

Eiffelova věž (česky, wikipedia) - http://cs.wikipedia.org/wiki/Eiffelova_v%C4%9B%C5%BE

Eiffelova věž (francouzsky, anglicky, oficiální stránky) - http://www.tour-eiffel.fr/index.html

Naše další kroky vedli přes Martovo pole (Champs de Mars) k École Militaire. Tento nádherný veřejný park byl v době vystávby vojenské školy (v roce 1756) využíván jako cvičiště pro vojáky. Dnes zde pařížané odpočívají nebo cvičí a všudypřítomní turisté se snaží "ulovit" nejlepší či nejzajímavější fotografii Eiffelovi věže. Park je také oblíbeným místem pro pořádání mnoha koncertů.


École Militaire

Kolem této slavné budovy a kolem dalších, jejichž výčtem zde nechci otravovat, pouze uvedu, že co objekt, to kus francouzské nebo světové historie, jsme se dostali až k řece Seině. 

 
"netradiční bydlení anebo kempování v srdci Paříže"

Ocitli jsme se na ulici Quai d'Orsay, na níž se nachází zejména slavné francouzské ministerstvo zahraniční, v jehož jednacích sálech se nejednou rozhodovalo o osudu, minimálně, Evropy. K dalším dominantám patří Musée d'Orsay. Zajímavostí totoho muzea, které se zaměřuje zejména na francouzské umění z let 1848-1914 je, že v roce 1900 bylo původně otevřeno jako nádraží. Budovou pro "duševní očistu", kterou zde můžete prožít při prohlížení jedinečné sbírky obrazů od francouzských impresionistů, se stala po rekonstrukci až v roce 1986. My jsme však zmiňovanou očistu nepotřebovali. Jednak nás tížil nedostatek času, ale zejména jsme ve svém plánu měli o něco věhlasnější cíl - nadohled nacházející se Palais-royal musée de Louvre


Musée d'Orsay svůj původní účel nezapře - budova min. zahraničí (za pamětní deskou:-)

Do Louvre jsme dorazili po pár minutách od muzea, když jsme prošil částí parku Jardin des Tuileries. Byl jsem opět ohromen. Jednak množstvím turistů (ale to je jasné), ale také prosklenými pyramidami, které jsou na "nádvoří" a fungují jako vstupní brána do celého muzea, které se z části nachází vpodzemí.

 

Snad se ani nemá cenu zmiňovat, že poté co jsme se chvíli zdrželi ve frontě, jsme se do muzea dostali zdarma. Už si nepamatuju, zda to bylo díky studentským průkazům nebo byl prostě určitý týden v měsíci, ale je dobré si o tom před návštěvou zjistit informace. Jelikož je muzeum opravdu velké (rozdělené do mnoha tématických částí ve čtyřech patrech), dohodli jsme se s přítelkyní, že se půjdeme podívat pouze k vystaveným věcem, které byly v mapce označeny jako "top":) (i tak nám to zabralo dost času, než jsme všechny obešli).
Samotné muzeum Louvre patří mezi největší muzea na světě a jsou zde vystaveny nejslavnější světové památky. Sídlí v bývalém královském komplexu Palais du Louvre. První zmínky o tvrzi, která zde byla postavena jako předchůdce honosného paláce, pocházejí již ze 14. století, z doby vlády Karla V., který ji využíval jako svou rezidenci. Více informací nejen o této zajímavé stavbě se můžete dozvědět například na stránkách http://cs.wikipedia.org/wiki/Louvre.


vstup do Louvre

Muzeum je opravdu velmi rozsáhlé, a tak pokud plánujete, že projdete každý jeho kousek, vyčleňte si na jeho návštěvu minimálně půl dne. Mezi naše vybrané "top artefakty", které jsme navštívili, patřily například Chammurapiho zákoník, Rubensova místnost plná obrazů nebo socha Venuše Milétské. Mezi největší "taháky" však patří slavný obraz Mona Lisa od Leonarda da Vinci, který mne však zklamal. Když jsme se po dlouhé cestě muzeem dostanete do sálu, kde se tísní mnoho turistů okolo malého, ale slavného obrazu, byl jsem opravdu zklamaný. Popravdě řečeno jsem čekal něco více pompézního, něco, co člověka opravdu ohromý, ale zde mne ohromila pouze historie tohoto díla a jeho autor... 

 slavný Chammurapiho zákoník a tu paní vpravu už asi znáte...:-)

Internetové odkazy :

oficiální stránky muzea : http://www.louvre.fr/llv/commun/home.jsp

Po několika hodinách strávených v krásném prostředí, kde se vás na každém místě dotýkala historie, vydali jsme se z přítelkyní Tuilierskými zahradami vstříc polím...tedy v překladu polím. Ve skutečnosti se jedná o asi nejslavnější ulici světa - Champs Elysées (Elysejská pole). Než jsme se však dostali až sem, prošli jsme kolem Place de la Concorde, tedy Náměstí Svornosti, kterému vévodí obelisk. V okolí tohoto největšího pařížského náměstí se nacházejí neméně slavné budovy hotelu Crillon nebo ministerstva námořnictví.

Bulvár Champs Elysées spojuje Place de la Concorde a Place Charles de Gaulle, které je světově proslulé díky Arc de Triomphe (Vítěznému oblouku). V její dolní části se nachází prezidenský Elysejský palác.
Délka ulice je asi dva kilometry a tak úplně vybízí k procházce, k nákupům, k návštěvě kina nebo k posezení v parku u místního občerstvení. Nezapomenutelný je pohled na několikapruhou silnici, po které denně projede mnoho set automobilů. Každoročně se na této ulici koná slavnostní dojezd v rámci závěrečné etapy Toure de France. Místo je také částým dějištěm vojenských přehlídek. V rámci naší cesty jsme se i my zastavili ve zdejších obchodech a prohlédli si celou ulici, která je vstuktu impozantní. Za zmínku stojí i fakt, že v minulosti se hovořilo o vybudování podobného bulváru i Praze, který by spojoval Národní muzeum a Národní divadlo.

nenápadný začátek slavné ulice - Alberto S. Dumont - další slavný pařížan


Champs Elysées

Po necelých dvou kilometrech a návštěvě obchodu jsme se od Náměstní Svornosti dostali až k Arc de Triomphe de l'Etoile (Vítěznému obloku). Zde jsme chvíli váhali a přemýšleli jak se k němu dostat  přes širokou ulici (stavba se nachází uprostřed kruhového objezdu), ale po nějakém čase jsme konečně správný podchod našli. Už snad ani ne k našemu překvapení byl vstup opět zdarma při předložení jakéhokoliv občanského průkazu země EU s tím, že vám musí být do 26 let.

Vítězný oblouk nechal postavit francouzský historický "velikán" Napoleon Bonaparte jako výraz své moci po vítězné bitvě u Slavkova. Vybudován byl v letech 1806 až 1836 a nachází se uprostřed Place de Charles de Gaulle (náměstí Charlese de Gaulla). Když se vydáte dovnitř stavby, můžete si prohlédnout expozici malého muzea, které je zaměřené na historii tohoto velmi zajímavého objektu. Nejzajímavější pohledy však získáte na "střeše" Vítězného oblouku, ze které se vám naskytnou neobyčejné pohledy na Paříž.   

 

Po prohlídce Vítězného oblouku jsem se vydali do našeho hostelu. Cestou jsem se zastavili ještě v místním supermarketu a koupili si večeři. Nebyla by to však správná návštěva zahraničí, kdybych neochutnal "místní" pivo. Jenomže v tomto byl právě problém. Najít francouzské pivo je docela problém, až když hodně hledáte v regále, najdete někde dole několik plechovek. Francie je holt země vína...:-)

Na večer jsme si naplánovali návštěvu kostela Sacré Coeur (Nejsvětější srdce Ježíšovo). Od našeho dočasného ubytování byl vzdálen jen pár chvil chůze na vrchu Montmartre. Je vystaven ve zvláštním stylu směsice byzantského a románského slohu. Jeho základní kámen byl položen v roce 1875, ale dokončení se dočkal až v období konce první světové války. Bazilika je zajímavá a krásná zároveň zvenku i zevnitř. Je oblíbeným místem jak turistů, tak i místních mladých pařížanů, protože se z něj otevírají nádherné pohledy na město. Jeho okolí nabízí malebné uličky s kavárnami a malými obchůdky, kam jsme jako turisté také zavítali.

 

Oficiální internetová stránka : http://www.sacre-coeur-montmartre.com/

Od Sacré Coeur jsme zamířili metre na známé Trocadéro, které jsme dnes již jednou viděli. Setkali jsme se s ním totiž při dopoledním pohledu z Eiffelovi věže a večer se sem vracíme, abychom si pohled zopakovali, tentokrát však z druhé strany. Věž je totiž po setmění nasvícena a v pravidelných intervalech "bliká" skoro jako vánoční stromeček. Je to vstutku nezapomenutelný zážitek, který jsme si chtěli užít. Vlastně nejenom my, ale mnoho dalších turistů, ale i obyčejných pařížanů.
Samotná stanice Trocadéro je vlastně také jednou z mnoha městských památek. Nachází se pod náměstním Place du Trocadéro a byla otevřena již v říjnu roku 1900. Náměstí a pod ním se rozprostírající zastávka své jméno získalo po španělské pevnosti, kterou v roce 1823 dobyla francouzská vojska. Nachází se zde ještě Palais de Chaillot, který je domov několika muzeí.

Po dlouhých chvílích a mnoha pohledech na rozsvícenou Eiffelovku jsme se vydali skrz Jardins du Trocadéro (Zahrady Trocadéro) vstříc břehu řeky Seiny. Po němž jsme došli až na metro. Byla to velmi zajímavá a krásná procházka a takřka na každém metru se nám ukazovala jiná Eiffelovka.

Pár zastávek metra a už jsme opět byli v našem dočasném ubytování. Ale nešli jsme na pokoj. Kousek od nás se v počínající noci probouzel klub Moulin Rouge a to jsme si nemohli nechat ujít. Je opravdu něco jiného vidět toto slavné místo ve dnes a v noci. Tento kabaret vznikl již v roce 1889 a za dobu jeho působení se v něm vystřídalo mnoho slavných umělců - například Frank Sinatra nebo Jean Gabin. Abych se přiznal, uvnitř jsme sice nebyli, ale i tak je zajímavé ho alespoň vidět. V jeho okolí se navíc nachází mnoho bordelů a tak celé místo dostává své pověsti úplně.

Zajímavý článek o Moulin Rouge na ihned.cz.

Poté, co jsme se podívali k Moulin Rouge už bylo skutečně pozdě. Byli jsme unavení a navíc druhý den jsme vstávali, abychom před odletem ještě stihli navštívit Notre Dame. Nějací francouzčtí odboráři si navíc usmysleli, že již dlouho nestávkovali, a tak se k této činnosti odhodlali právě v den našeho odletu...nakonec se jim to asi moc nepovedlo, vlaky RER na letiště Charlese de Gaulla jezdili podle řádu.

Ráno jsme vstali, zabalili a po snídani se metrem vydali k další dominantě Paříže. Slavná katedrála Notre Dame neboli chrám Matky Boží (chrám Panny Marie), se nachází na levé polovině ostrova Ile de la Cité na Seině. Tato gotická římskokatolická stavba pochází již z roku 1345, kdy byla po 182 letech dokončena. Je možné si ji samozřejmě prohlédnout i zevnitř. Já měl pocity, jako kdybych se ocitnul uprostřed filmu Zvoník u Matky Boží. Jedná se o opravdu krásnou stavbu, která je obklopena krásným okolím.

Oficiální stránky : http://www.notredamedeparis.fr/

Od Notre-Dame jsme se vydali, přes zastávku v kavárně, na letiště. Jelikož naše letadlo letělo až za pár hodin, dali jsme si oběd a hlavně já si letiště prohlédnul. Podle mého názoru se v něm zrcadlý celé město. Je totiž dost chaotické. Ale jak jsem slyšel Paříž není Francie. Toto město se mi sice líbilo a velmi rád ho zase navštívím, ale jako takové je velice rozporuplné a zvláštní, plné turistů a chvátajících pařížanů. Skoro to vypadá, jako kdyby zde byly jen památky, turisté, pařížani a všudypřítomná francouzská hrdost...asi jsem zhýčkaný "jednoduchou" Itálií...:-)